Podzimní Zlaté Hory 13. až 17. listopadu 2009

Tak jako každý rok se i letos mládež naší farnosti vypravila na podzimní akci, tentokrát do Zlatých Hor na poutní místo Panny Marie Pomocné. Tyto podzimní akce jsou pro nás jakýmsi pozastavením, pobytím spolu a také pomocí pro druhé v podobě brigády.

V pátek odpoledne vyjela ze Třebové dvě auta plná lidí směr Zlaté Hory. Cesta ubíhala příjemně. Na místo jsme dorazili kolem sedmé hodiny. Byla už velká tma. Ubytovali jsme se na pokojích v poutním domě, vyložili všechny potřebné věci a povečeřeli. Poté jsme měli mši svatou v kostele. Večerní program byl volný, pro zájemce se promítal film o Garabandalu, jiní si povídali, ti unavenější šli spát.

Druhý den ráno jsme si trošku přispali, vstávali jsme asi v devět hodin. Nasnídali jsme se a pustili se do dopolední práce. Mezitím vlakem přicestovala Liduška s Pavlem, naši vzácní hosté konzervatoristé z Jičína. Jejich talent jsme hojně využili při mších svatých, Pavel zastoupil roli klavíristy a Liduška vzala do ruky housle. To pro nás byla příjemná změna a pocta, zahrát si s tak velkými umělci. Dopolední program se skládal z vaření oběda, který si vzaly na starosti holky. Kluci šli na dřevo. Řezali, sekali, nosili, kutáleli a tak všelijak podobně, zkrátka to, co se s dřevem dělá. Po vydatném obědě následovala vydatná siesta. Odpočali jsme si, abychom odpoledne mohli pokračovat v práci. Většina lidí šla zase na dřevo, teď však trochu „jinak“ než dopoledne a ten zbytek jel se správcem Štěpánem traktůrkem obhlédnout křížovou cestu vedoucí až do Zlatých Hor, která byla místy ve špatném stavu. V 17:00 jsme měli mši svatou a po ní se sešli u večeře. Kolem sedmé hodiny dorazila paní Hamplová s dětmi, Katkou a Peťou, a tak už jsme konečně byli všichni. Večerní program zahrnoval veřejnou přípravu na manželství, jelikož tu s námi byly také dva snoubenecké páry. Jinak byl večer zase volnější, každý dělal, co chtěl.

Nedělní ráno začalo snídaní a mší svatou. Po ní klidnější dopoledne s vařením oběda a přípravou na velký celoodpolední výlet. Brzy po obědě jsme vyrazili po hřebenu směrem na Příčný vrch, cestou jsme (někteří) zdolali stožár a místy proběhla i nějaká ta koulovačka. Výlet byl velmi příjemný, vrátili jsme se až skoro za tmy. Povečeřeli jsme a malá skupinka se vydala na menší večerní procházku. Ve 23:00 přijela očekávaná návštěva, na kterou jsme se už od začátku těšili. Tím hostem byl televizní štáb společnosti Febio, který s námi (či o nás) měl natáčet dokument. Režisér, kameraman, zvukař a producent, ti všichni tu teď byli s námi a my byli napjatí, jak to všechno bude probíhat. Původně přijeli kvůli těm, kteří vstoupili do Čisté lásky, aby s nimi dělali rozhovory, ale nakonec vlastně natáčeli náš celý den, jak žijeme.

V pondělí ráno s námi posnídali a pak byla trochu zvláštní mše, kterou navíc sledoval objektiv kamery. Dopoledne nás toto velké oko provázelo při sbírání větví v lese a našich všedních, obyčejných hovorech. Pak byl oběd a siesta jako vždy a odpoledne nás čekala lanová dráha, kterou pro nás postavili kluci. U ní jsme strávili celé odpoledne jak my, tak televizní štáb. Trocha adrenalinu a zábavy vůbec nechyběla, pořádně jsme se vyblbli a myslím, že se to líbilo i našim hostům, kteří mezitím stihli udělat rozhovor se snoubenci a otcem Šebestiánem. Večeře zakončila náš ozvláštněný den a my se museli se štábem rozloučit. Poslední večer jsme prožili každý po svém a pak už následovala postel.

Úterní ráno jsme zahájili mší, pokračovali snídaní a ukončili úklidem. Pak už jen naložit věci, rozloučit se a hurá domů. No, moc velké hurá to nebylo. Věřím, že bychom tu zůstali déle, kdybychom mohli. Ale máme spoustu zážitků a příjemných vzpomínek, ze kterých se ještě dlouhou dobu budeme sytit. Podzimní Zlaté Hory byly velice krásným pozastavením a věřím, že se brzy zase společně setkáme a prožijeme spoustu hezkých chvil.

Alenka Jílková ml.